Rodina

Vzhledem k tomu, že už máme docela slušné znalosti, co se týče cestování po Itálii, rozhodl jsem se pár tipů dát na blog. Třeba se někomu budou hodit. číst dál

Cesta napříč Itálií 2011 číst dál

Letošní výlet na výročí svatby (letos máme 10 let) jsme museli kvůli jiným akcím různě poposunovat, až jsme se dostali do termínu tak blízkému hlavní sezóně, že z návštěvy nějaké další evropské metropole muselo sejít (zbývají jen velmi drahá místa, eurovíkendy jsou už pouze v cenách deset tisíc za osobu a výš). Jako náhradní program jsme zvolili cestu někam na kopečky. Inspirovali jsme se výletem Křížůvek, kteří byli vloni na výletě v Medvědí soutěsce a na Semmeringu. číst dál

Letošní nekonečná zima i v nás milovnících zimy vyvolala velké jarní očekávání. Těšili jsme se na první zelenou travičku a trochu teplejší počasí jako nikdy. Na relativně volnější neděli (21.4.2013) jsme si tedy naplánovali výlet na jarní květenu na Pálavu. Tři týdny před naším výletem jsem projížděl okolo Pálavy a viděl jsem, že je ještě bílá. Tak trochu jsem díky tomu tajně doufal, že by se mohl stát neobvyklý jev a že bychom mohli vidět všechny jarní kytky pohromadě. V doufání mě podporoval i fakt, že nad Hustopečemi byly mandloně stále ještě bez květu (vloni už kvetly na konci března). Původní plán byl, že si ji projdeme od Mikulova (přes Turoldské jeskyně), přes Stolovou Horu a Děvín až do Pavlova. Výletu jsem se nemohl dočkat, už pár dní jsem v noci přemýšlel nad tím, jestli nám vyjde počasí, jestli uvidíme hlaváčky či kosatce a jak se bude výlet líbit ostatním. Zopakoval jsem si také znalosti o místní fauně a flóře, abych mohl být zbytku výpravy alespoň trochu zdatným průvodcem. číst dál

Věk je zcela relativní pojem. Zvlášť pro naše děti. Jasně, chápou kolik je let jim, kolik je let ostatním dětem, ale věk náš je jim vzdálen na několik světelných let. Takže v jejich myšlení jsme zhruba stejně staří jako hnědé uhlí. Marselka o něco mladší...   číst dál

Přemýšleli jsme kam přesně vyrazíme během prodlouženého víkendu na konci září. Ve hře bylo Česko-Saské Švýcarsko (přece jen jsme ho nedodělali) anebo Český ráj. Probírali jsme naše plány s Křížůfkama, kteří měli zase plán zdolat Praděd. Nakonec z nich vypadlo, tak si půjčte náš starý byt v Mladé Boleslavi, do Českého ráje je to coby kamenem dohodil. No a bylo rozhodnuto. číst dál

Páteční ráno jsme si s holkama zpestřili tím, že jsme si povídali o pořekadlech a pranostikách. A že bylo zrovna 8. Června a svátek slavil Medard, mohl jsem jim teorii doplnit i jednou známou pranostikou k tomuto dni. Holky nadšeně sledovaly a hned se vrhly k oknu a sledovaly stav počasí a jestli náhodou čtyřicetidenní déšť se zrovna nechystá. Počasí bylo sice zakaboněné, ale kapky naštěstí nepadaly. Odpoledne a hlavně večer to už tak růžové nebylo. Sotva jsme dorazili na pétanque turnaj, tak se spustil déšť. A pršelo a pršelo. I druhý den ráno pršelo a to už mi Nikolka hned šla hlásit: číst dál

Itálie - kolébka kultury, vkusné módy, chutné kuchyně a dobrého vína. Většina Čechů zná především východní pobřeží, které však příliš krásy nenabízí. Měl jsem ho spojené s poměrně špinavým mořem (oproti Chorvatsku je tu mnohem méně živo), haldou komárů a každodenních kolon při cestách na místní lido pláže. Alespoň tak jsem si Itálii pamatoval ze svých asi 17 let starých vzpomínek. Ovšem lákal mě západ. Divoké pláže, atraktivní venkov a hlavně míň turistů. Proto jsme měli v plánu Itálii už několikrát, ale doposud jsme neměli pocit, že by holky zvládly cestování autem bez větších protestů (na letadlo zapomeňte, hlavní krásy jsou daleko od letištních ploch). Jak to dopadlo, se pokusím popsat. číst dál

Po loňském úspěchu s dovolenou v Krkonoších, jsme holkám slíbili opět nějaké hory. Napadlo nás, že bychom mohli jet někam, kde jsme ještě nebyli. A proč rovnou nepokračovat dále směrem na západ od Krkonoš, tedy do Jizerských Hor? Tamnější krajina se mi líbila vždycky ze záběrů z Jizerské padesátky, takže volba byla jasná. Při bližším prozkoumání jsme hledali ubytování buď v Bedřichově nebo v Bílém Potoku, případně v Josefově Dole. Nakonec vyhrál nabídkou i geograficky Josefův Důl. Během jednoho večera jsme rozplánovali prodloužený víkend na zhruba pět tras okolo 15-20km, které by holky bez problémů zvládly, domluvili ubytování a mohli vyrazit číst dál

Tato dovolená měla navázat na první část, kdy jsme navštívili východní polovinu Krkonoš. Tehdy jsme plánovali jako finále lanovku na Sněžku a sestup Obřím dolem zpět do Pece. Plán nám zmařil silný vítr, který na celý den zrušil lanovku nahoru. Letošním finálním cílem byla opět Sněžka a prvovýstup stejnou trasou, tedy lanovkou z Pece pod Sněžkou. Ale to bylo až finále. K němu se dostaneme později. číst dál

Už ve čtyřech letech se naše nejmenší dostala do místního periodika. Měsíčník místní radnice se chválí za provedené úpravy v parku a při té příležitosti se v objektivu fotografa mihla naše malá celebrita. Zatím ji na ulici lidé nezastavují s prosbou o podpis, ani nám nikdo nepropíchnul kola u auta, takže život je zatím beze změn. Jen se s pýchou musíme pochlubit... číst dál

Naše holky, už jsem to tu myslím zmínil, jsou každá jiná. Zatímco Nikolka je věčně blbnoucí, nic neřešící blonďaté třeštiprdlo, tak Adélka je naopak rozvážná, rozumná a váhavá tmavovláska. Váhavá do té míry, že ji pořád člověk musí popohánět, aby přidala. Co se nám už zadařilo s holkama je, že když jim ráno dáme něco na zub, tak můžeme s klidem vklouznout do ještě vyhřátého pelechu a na nějakou tu desetiminutovku zabrat. číst dál

Minulý týden jsme se procházeli s Nikolkou po náměstí ve Žďáře nad Sázavou až naše kroky míjely sloup, který stojí uprostřed náměstí. Šel jsem kolem něj nesčetněkrát a vždycky se mi líbil. Je zdobený barokními sochami a i holky na něj často koukají se zájmem. číst dál

Kdysi dávno jsme byli s Kotoučem a s pár dalšíma šílencema na vandru poblíž Jimramova. Byl zrovna podzim v plných barvách a všude pod buky bylo hejno bukvic. Tehdy jsme tam na jedné skále našli nápis: "Bukvice varují". Celkem jsme tomu nevěnovali příliš pozornost a snědli všichni spoustu bukvicových semínek. Následek byl rychlý a hnědý... Nemyslím si, že to bylo dáno těmi bukvicemi, spíš bych to tipnul na různé zbytky jídel, které jsme si přivezli z privátu. Přesto v nás ten nápis stále představoval to, že nás někdo o tomto nebezpečí dopředu varoval. číst dál

Nikolka se umí báječně naštvat a to tak, že opravdu pohledem pouští hrůzu. Aby přidala na důrazu, tak používá ještě slovní hrozby. Například mi tuhle po jednom incidentu řekla: číst dál