Vzhledem k tomu, že už máme docela slušné znalosti, co se týče cestování po Itálii, rozhodl jsem se pár tipů dát na blog. Třeba se někomu budou hodit.
Malé kafe – pokud si dáte na pumpě cafe normalo, tak je to takový asi tam 4cl žbrďoulek na dně minikalíšku. Lepší je klasické espresso nebo latte macchiatto (jsou větší). Na pumpách se dá pořídit i pečivo, vyjde to levněji než klasická jídla. Foccacia – slané pečivo za 1-2 €, někdy bývá s rajčaty, někdy s olivami, většinou jen potřené česnekem a s bazalkou. Cafe Zero – zmrzlá kávová tříšť, stojí tak 2-3€, levněji (a chutněji) vyjde si u baru koupit cafe gelatto, což je totéž, ale čerstvé.
Automatické pumpy – bez obsluhy, musíš tam vrazit peníze nebo kreditku a natankovat za předem určenou částku. U těchto pump se mi nepodařilo natankovat s routexkou. Routex funguje na Agipu. Často pumpař zároveň čepuje i kasíruje. Pokud Ti natankuje, tak to bude stát o pár centů (celkem o dost) dráž, je proto lepší se postavit ke stojanu, kde je nápis self servicio. Drahý benzín a nafta. V roce 2014 jsme tankovali v přepočtu asi za 1,63€/l, ale byli místa i dražší – na Sardinii běžně za 1,86€/l.
Dálniční známky do Rak. Kupovat v Rakousku je zpravidla levnější, v CZ si dost často až nehorázně nechávají připlácet.
Cena dálnic cca 10€ za 200km (zhruba), v roce 2014 se mi zdá, že to vycházelo asi tak na 7€ / 100km.
Sobota v létě nejezdit – mění se turnusy zájezdů a na dálnicích bývají kolony. V roce 2010 jsme přejížděli v sobotu během dne z Lago di Garda na západní pobřeží (Verona – Modena – Bologna – Firenze – Grossetto) a jeli jsme 400km asi 8 hodin.
Lepší mýtnice (neplatí se při přejezdu na jinou dálnici) – od roku 2011 mají propojené mýtnice. Dříve se při změně dálnic muselo sjet u mýtnice, zaplatit a při nájezdu na novou vzít další lístek. Teď už ne, na hranicích dostanete jeden lístek a dokud z dálniční sítě nesjedete, tak jedete furt na něj.
SS vs. AS – Autostrady jsou dálnice s plným komfortem (restaurace, pumpy, atd.), 130km/h povolenou rychlostí a s poplatkem. Superstrady jsou obvykle omezené rychlostně na 110km/h, bývají v horším stavu, ale bez poplatku. Největší rozdíl je hlavně v šířce – SS jsou o dost užší, moje žena po nich nerada jezdí.
Jih vs. Sever – rozdíl v množství dopravních přestupků na kilometr. Plná čára není zeď, obvykle na jižní Italy funguje až dvojitá čára, ale někdy ani to ne. Taky se na jihu víc používá klaxon. Běžně se předjíždí přes zebru, přes přechod, atd. Největší extrém jsem zažil, když mě předjíždělo auto na dvojité čáře v tunelu ve vnější zatáčce s překročenou rychlostí. Taky je třeba se připravit na to, že nedávají blinkr, když se vracejí do pruhu. Kontroly rychlostí na silnicích jsme nezaznamenali. Bývají na dálnicích stacionární radary, na dálnicích jsou tak zhruba co 30-50km a jsou tak 100m předtím označené cedulí. Italové před nimi často mohutně brzdí.
Ubytování – naše cestovky někdy až o 30% dražší než když se kontaktují stejná místa napřímo. Cestovky kromě toho, že bývají dražší než napřímo, tak často chybí i nějaké služby, které jsou běžně v ceně (např. slunečníky a lehátka na pláži, vstup do bazénů, atd.), cestovka si je nechá pěkně zaplatit zvlášť, což rozdíl v ceně ještě navyšuje. Dá se jet i na blint, ale mimo srpen. V druhé polovině srpna je Ferragosto – což jsou jejich svátky, celá Itálie má dovolenou (ale s nimi i Němci, Rakušáci, Švýcaři, Holanďani,…). Ubytování je o dost draží (klidně i 2-3x) než obvykle. Dobrou volbou jsou dopředu koupené ubytovací kapacity, vyhledávám si to většinou podle google map, kde jsou kempy i další ubytovací kapacity dost často vyznačeny a navíc se podívám, jak to tam reálně vypadá (ne jen na fotky z cestovky). Když jedeme tímto způsobem, obvykle býváme jediní cizinci v místě, takže to pak chce alespoň základy Italštiny (+ ruce a nohy), protože anglicky moc neumějí. Ubytování na místě je nejjednodušší hledat v „íčku“, kde Vám ochotně na ubytovací kapacity zavolají a nabídnou Vám dle Vašich cenových možností. Druhou možností jsou realitní kanceláře – Immobiliari – které také nabízí objekty k pronájmu. Tam se nám stalo, že po vytrvalém tlaku jsme z nich dostali ubytování i během ferragosto (zpravidla mají něco v záloze – pro známé, pro sebe, atd.). Užitečná fráze: „Uno camerra per quattro personi, per favore.“ – tu jsem používal rutinně, když jsem obcházel realitky.
Typy restaurací v Itálii
Ristorante – běžná restaurace, kde dostanete různé druhy jídel
Pizzeria – jasné, restaurace, kde se připravuje pizza. Také je vidět varianta Pizza rustica nebo Pizza à taglio – což znamená, že tu koupíte nebo si vyberete pizzu na dílky, obvykle obdélníkové. Takže pizza, ale fast food.
Gelateria – cukrárna, prodej zmrzliny (gelato)
Trattoria – tradiční domácí kuchyň. Obvykle tam mívají těstoviny vlastní výroby a jiné domácí pochutiny.
Osteria – podobné jako Trattoria, možná trochu menší, jen pár stolů či tak nějak. Domácí jídlo.
Rosticceria – nebo také Tavola Calda – naše oblíbené stravovací místo, bufet, kde jsou hotové jídla na výběr, pouze Vám je přihřejí, pokud už nejsou zcela horké. Obvykle jídlo vyjde tak na 1/3 oproti restauraci. Doporučujeme smažené grundle (malé rybičky).
Aperitivi/stuzzichini – sami jsme nikdy nevyzkoušeli, ale obvykle je to vinárna či bar, kde k pití dostanete zdarma drobné pochutiny (různé tradiční tyčinky, oříšky, ale občas i sýry či smažené kousky masa). Obvykle je toho dost, aby se zahnal hlad bez objednávání večeře.
2025 ©