Kdysi dávno jsme byli s Kotoučem a s pár dalšíma šílencema na vandru poblíž Jimramova. Byl zrovna podzim v plných barvách a všude pod buky bylo hejno bukvic. Tehdy jsme tam na jedné skále našli nápis: "Bukvice varují". Celkem jsme tomu nevěnovali příliš pozornost a snědli všichni spoustu bukvicových semínek. Následek byl rychlý a hnědý... Nemyslím si, že to bylo dáno těmi bukvicemi, spíš bych to tipnul na různé zbytky jídel, které jsme si přivezli z privátu. Přesto v nás ten nápis stále představoval to, že nás někdo o tomto nebezpečí dopředu varoval.
Hérakleitos říkal něco o tom, že by se nemělo opakovaně lézt do stejného vodního toku, ale nějak jsem si na něj nevzpomněl, když jsem tuhle holkám koupil dva pytlíky třešní a prodavač mě varoval, že mají hodně šťávy a že se to blbě pere...
"Jasně", říkám si v duchu a hlavou mi proběhnou reklamy na prací prášky, kde se vždycky stejně všechno vypere, i kdyby na tom byl třeba uzel. Koneckonců, nejsem to já, kdo by se s tím měl potom drhnout.
Pytlíky třešní jsem dovezl do nového bytu, kde jsme akorát den předtím vymalovali kuchyň. Holky jsem s tím nikam nepustil, nechal jsem je "jen" v kuchyni na linu, kde je nejmenší pravděpodobnost následných škod. Obrovská, místy až rozverná radost potomků mě těšila a cítil jsem se hrozně fajn, když jsem sledoval jejich spokojená očka.
Méně spokojená byla moje žena, když přišla domů a uviděla napáchané škody. Dostřik rozkousnuté třešně se dal měřit skoro na metry, takže nejen oblečení, okna a radiátor, ale také čerstvě namalovaná zeď dostala rubínovou patinu.
Hérakleitos i ten prodavač měli pravdu. Nakonec to ale nedopadlo tak strašně. Oblečení se sice tuším Marselka ani nepokoušela dostat do původního stavu a skončilo v koši, ale zeď po několika nátěrech už zase vypadá jako nová. Alespoň na pár dní, ono pomalu dozrávají jahody a maliny... A co teprve borůvky a ostružiny, to je teprve zážitek...
2025 ©